Trika u rybolovu

Po hodinách strávených o samotě
u ramene řeky,
nyní dobrovolně
přijíždím k chovným rybníkům.

Kypí zde komerční rybolov.

Prahnoucí dotyků
pohledy vrhám
na desítky maminek
za odlesků slunce
na vodní hladině
pohled na zjitřené mládí
přijde vhod
nepůsobí rušivým dojmem
ani halekání , pobíhání dětí.

Dokážu jihnout, nadchnout se
pro v bronzu vyvedené pleti,
účel prostředky světí.

Slunce svými indiánskými třásněmi
na krátká okamžení
laská lány, keře, lidské plémě,
rodinky pospolu vyhlížejí spokojeně,
tedy z hodně velké dálky.

A já?
Jakou mám tedy roli?

Pozorovatele
co má bradu
od kremrolí?

Snažím se
zachytit těch pár vřelých chvil,
dobu kdy nestonám a jsem plný sil.

Mám laskavý pohled na život
a pochopení pro jeho vzruchy.
Snad si dokážu tyto city,
ukryt za slunečními brýlemi,
zaznamenat jako písař hbitý,
chování lidí, co jsou si souzeni,
anebo je přemohlo toužení,
co teprve vytvoří dvojice.

A tak vidím různobarevná trika,
plochá nebo dmoucí,
dorostenky i zralé,
středně velké i malé,
touha v létě,
jeví se nehynoucí...