Olej s vodou nikdy nespojíš, i když obojí jsou tekutina (tekutina - lidé)

Novodobí nájezdníci vyrážejí za blahobytem, zatím zbraně v rukách nemají,
zatím se plíží potají.
A je jich mnoho, čím dál více, křičí, chceme se mít stejně dobře,
až trhají se jim plíce.

Již armáda se na ně chystá, řež to bude dozajista, masakr to bude velký,
Evropa toť led tenký.
Zákon džudgle chystá se, sapiky a kvéry, a pak taky mačety a nože,
vše začalo tam, tam u Středozemního moře.

A lodě stále plují, a nebude to míti konce, pak na věžích kostelů,
zazní dlouze zvonce, na poplach, kdo s koho.
Všichni chtějí žít, my i oni, kostelník jak šílený na věži zvoní,
Blaničtí rytíři vyjeďte!, leč bude pozdě.

Spolehni se na stát, ten pomůže ti jistě:-), však dokud ruce zdravé mám,
na sebe raděj spoléhám, pak opráším svůj škorpión,

já vím, válka je poblijón, ale já chci žít.