Ve světle noční luny
Právem jsem nazván že beru lidem jejich životy
jsem světlo, temnota a nebo také nic
jsem hádanka k níž nemáš klíč
dal jsem ti vše, své tělo, duši i krev
k čemu to však bylo ?
Žádáš mně abych ti ulevil
a zhasl i tvé světlo.
Na počest bolestí, jenž mně už nepálí,
krájím svou lidskost a házím ji do dáli.
Proč ještě mám, nechat se svědomím oblbnout?
Vzdávám se sebe, a s tím i všech vlastních pout.