Stavebnice života

Orebně přebírám kostičky lega,

aniž bych nacházel potřebné dílky.

Slepě se probírám hloubkami ega.

Vzpomínám na marné minula mýlky.

Pestřím si života skládáním básní.

V hlavě tak promítám barevné sny.

Nevnímám, jak při tom čas krutě běsní.

Odplouvaj rychle mé skládačky dny.

Občas se některé díly poztrácí.

Plánek pak neplatí, není v něm ztráta.

K řešení jinému se proto obracím.

Improvizuji, tak, jak radil mi táta.

Když všechny skládačky života mám.

A stojím již u své hry konce.

Dvakrát to samé, nerad já skládám.

Proto vše vrátím zpět do krabice..