Jsem

Jsem stín,co po ulici kráčí,
v davu lidí se ztrácím.

Jsem jak kouř,co do nebe se vznáší,
a od ohně jsem stále delší.

Jsem jak pára nad hrncem,
jsem jak pták co před zimou prchá za sluncem.

Cítím se někdy jak Duch,
Který jen tak světem bloudí.

Jsem jak vzduch,
který je pln částic a jiného harampádí.

Někdy se cítím jak bůh,
co šunky si válí u nebeské brány.

Svět mi připadá jak verš co má začátek,ale ne konec.
Jen všemocný ví,kdy jednou zazvoní všem zvonec.

Mám v sobě duši,co zoufale doufá,
že doba k ní nebude skoupá
a čeká,co bude dál.