Rutina

Vysátým hercem v bezcitném astmatu,

prosáklý mlhou beztvarosti.

Přebývám zazděný v komatu,

zaražen do smyšlených povinností.

Ponořím plíce do sladkého kyslíku,

nohy pro jistotu přibiji hřebíky k zemi.

Abych, až spatříš mě nevzbudil paniku,

když octnu se slepý mezi vámi

bledými harpiemi.