Přehrady

.

/jsi poslední co zbyl.../
ten divnej chlápek, co stojí před domem
odpočítává kapky

hedvábně bílej pyl
se snáší do kafe s rumem
který nedopil, déšť kreslí mapky

světlo lamp se ani nesnaží
projasnit jeho tvář
jeho duši obnaží
ten stín, co drží stráž

jako přehrady tisíce řek a moří
nedovolí svým vodám proudit ven
utopit lásku v jediném slovu
hned jak zahoří

znovu

udusit sen

jen ten pocit co zastavil tvůj krok
zní mi tu celým pokojem
dvě vteřiny jako rok
dýchám, toužím, vrať se sem

jak srdce bije kdesi mimo mé tělo
s rytmem slz do děště existovat jenom
v tvých dlaních se mu tak najednou zachtělo
pádí ven

jako přehrady tisíce řek a moří
nedovolí svým vodám proudit ven
utopit lásku v jediném slovu
hned jak zahoří

znovu

udusit sen

už nechci...

..vrať se sem..

.