Nemám strach ze slz,
které kanou.
To jen staré věci
říkají: „nashledanou“.
Odchází bolest,
zvonkohra pocitů vnitřního světa.
Nebojím se samoty,
z které má duše vzkvétá.
Nemám strach z otisků,
doteků, těch co ublížili.
Každý byl poselstvím,
které rozpoznat trvalo chvíli.
Kráčím dál se srdcem otevřeným,
zítřkům vstříc.
Život je cesta,
která má svůj rub i líc.