Návrat do Života

  Říkám to poprvé jako tisíc očí vinoucích mne na západ k neskonalé hradbě červánku bez konce. S tyrkysovými baldachýny nad hlavou v potemnělém nebi vznáší se naše budoucnost až k našim návratům do životů. Poprvé jsi o ní slyšela, když jsi uzřela rozbřesk, rozetkala vábné peřiny rozkoše, pozvala svou souladnou zteč vánku do tvaru, jemuž jsi naplno podlehla.

 Byl to tvůj cíl a byl jediný, jediný poslední cíl živé bytosti v tomto vtělení. Po tolikerých hrách jsi se rozhodla svěřit svou tvorbu vyšší moci. Nebyla to náhoda hodnotící prach pravděpodobnosti, byl to návrat do života jejích zjevení, ona dálka nepřekonatelného puzení za tělesem, jež se vznáší v dáli se smyslem pro dokonalost. 

 A tvoje díla jsou jistým způsobem dokonalé, jako malebnost naděje plující ve větru, pasoucí se nad nebeskou planinou indigových zítřků a přesto uchovávající odkaz těmto dním a těmto počitků nezapomenutelné aury pocitů a z nich se vylévajících pamětí zkušeností. Naše těla nejsou stroje, jsou to vzácné prostředky letu, schýlené k básni, hudebnímu vyjádření, k nejkrásnějším pohlazením a nejjemnějším úsvitům. 

 .....