Ochránce

...

tu krabičku zápalek hýčkám si v dlaních
jak kdyby měla být tím posledním

co zbude tu po mně na lávce za svítání

co zbude tu po mně až se rozední

z té krabičky zápalek ubývá každým dnem

až nakonec nezbude víc než dvě poslední

světýlka štěstí co zůstanou po nás

zářit víc než slunce jak nachýlí se k poledni

kdo z nás však rozžhaví ten věčný plamen

když každý z nás pořád víc mluví než sní

zbude tu po nás led nebo oheň

až červánky rozplynou se na sklonku dní

předávám krabičku do rukou ochránce

kterémuž věřím že než přijde další den

rozdýmá plamen - i v nás srdce rozzáří

kterémuž věřím, že dosní můj sen

...