Varování

Utíkám po rozkvetlé louce, stromy i zvířata,

které se tam pasou míjím. Vběhnu do lesa, tam

na mě čeká on. Jelen s krásnými parohy,

s mohutným tělem, jak král všech zvířat vypadá, 

a jak urozený se chová.

Já udýchaná před ním stojím, popadnout dech 

nemohu. On zadívá se mi do pomněnkových očí.

Chci ho varovat před myslivcem, nejde to,

z jeho krásy jsem jak zhypnotizovaná. Uslyším výstřel.

Ostatní zvířata se rozběhly do všech stran, jen on

jak král tam klidně stál. Říkala jsem mu ať utíká, 

nehýbl se, ani neuckl. Byl stále zahleděný do mých

vystrašených očí.

Další výstřel jsem zaslechla, byl blíž než předtím.

Ohlédnu se. Když se pak otočím zpět, vidím jak padá k zemi.

Tělo bezvládně tam leželo, já nemohla se z toho šoku zpamatovat, jen 

jsem tam stála a nemohla se hnout... a kapky slz mi padali z očí.

Třetí výstřel... padla jsem na kolena a svalila se na vysušenou zemi. Cítila

jsem jen, jak mé slzy stékají po tváři.