Vteřinovej život

Ještě před týdnem mě zajímaly autíčka

a holky byly něco,

čemu sme se s klukama smáli…

Neuměly hrát fotbal

nosily růžovou

a tahaly za sebou panenky za vlasy…

 

Dnes už mě autíčka nezajímaj

a holky se smějou pro změnu mně…

… nejspíš dávno prokoukly,

že mám rád taky růžovou

a že na ten fotbal sem opravdu levej…

 

A v myšlenkách se vracim do všech NON- STOPŮ,

kde sem zapijel všechny nešťastný lásky…

Hledal odpovědi na dnech půlitrů

a klíčem vyrejval,

do pivem nasátých stolů

nešťastný obrázky…

 

A za zrcadlama vitrín sledoval,

jak se ten umělej svět přetvařuje

a třpytí se v melancholický,

ospalý barvě

pouličních světel.

…

Který už byly utahaný  lidskejma příběhama.

 

X X X

 

A tak ten svět běží dál

a já sem o pár vteřin starší…

Čumim okolo sebe

a najednou mi připadá,

že lidi jsou jen malý střepy v rohách,

obrovský,

nekonečný mozaiky…

 

A ty světla sou ještě víc utahaný,

než byly před tim…

A svítí ještě víc zeslábě

a mlhavě…

A problikávaj ty lidský příběhy,

který okolo nich každou noc brázdí…

…

Tak trochu zastarale a vyčerpaně…

 

Tak křičim do tý vitríny,

za kterou sem kdysi stával…

Že chci zpátky všechny ty autíčka,

který sem poztrácel…

A vrátit se do těch NON- STOPŮ,

ve kterých sem z nešťastných lásek nasával…

 

XXX

 

C:ZIVOTBUDOUCNOSTWRITING…

…

PLEASE WAIT

.

.

.

 

A jednou bych chtěl bejt mrakem,

…klidně si plul po nebi.

A pozoroval bych ze shora ten falešnej svět…

Křenil se na něj,

jako on na mě

a občas ho poblil…

 

 

YOUTUBE.COMARCADEFIREAFTERLIFEhttps://www.youtube.com/watch?v=r75BFcH4u2k