Já..

Temnota, strach a zmar.
Proč zrovna já mám tento dar?
Oni cítí odpor, bojí se vlastního stínu.
Já rád se poddám temnotě, nevyznávám víru.

Oni vidí les, bojí se i tmy.
Já cítím pokušení, strávil bych tam i dny.
Život nemá cíl, každý svého času dojde.
Oni bojí se, pláčou, já radostně typuji, kdopak asi nyní pojde.

Zajímá mě co je smrt, chci zažít duševní muka.
Copak se to stalo, z tak hodné kluka?
Miluji stíny, vyžívám se v strachu.
Mé staré čistě Já, dávno je pohřbeno v prachu.

Mor světem se line, lidé v zoufalství se topí.
Já se pouze dívám, k smíchu mě ten pohled nutí.
Pojděte jako ovce, nastává nová éra.
Zničte je všechny, nezajímají mne jména.

Buší mi srdce vzrušením, stačí pomyslet na ty stíny.
Pouze vzkaz o budoucnu, pouze vzkaz jsou tyto rýmy.
Osud nezměníš říkali, co má stát se stane.
Dokážu jim opak, ještě uvidíme, kdo komu bude říkat pane.