Jsou chvíle

Jsou chvíle, kdy život láme ti vaz,
jsou chvíle, kdy nechce se žít,
jsou chvíle, které přijdou znova a zas,
jsou chvíle, kdy dál musíš jít.

Když hladina až k nosu sahá,
když pomalu ke dnu se potápíš,
pak teprv zjeví se ruka pravá,
kdo nejblíž zbyl pochopíš.

Když osud proklínáš na kolenou,
když dávno už jsi to vzdal,
je snadné nechtít už nikdy vstát,
ale ty stejně musíš jít dál.

Čeká na tebe spousta lidí,
tolik osudů zasáhnout máš,
mnoho je těch co tě rádi vidí,
a ty smutek jim neuděláš.

Kdo řekl, že život bude snadný,
kdo řekl, že navždy budeš u dna,
vždy najdeš důvod pádný,
život není cesta snadná.

Život je cesta s překážkami,
jen nesmíš tou cestou sám jít,
když půjdeš ruku v ruce s blízkými,
najednou strašně chce se žít.

Dokud na té cestě nejsi sám,
dokud na cestě je vás víc,
pak navzdory všem překážkám,
můžeš letět třeba na měsíc.

Jednou podlezeš pak přeskočíš,
jednou podáš ruku pak dá ti ji on,
a i když v další cestu nevěříš,
srdce bije jako zvon.

Cesta je dlouhá zdá se nekonečná,
zvládáš jí lépe, když nejdeš sám,
má to cenu jít stále dál,
dokud má tě někdo rád.