Až pro mě přijdou si

Mám toho na svědomí víc,
mám toho tak akorát dost,
křičet z plných plic,
a žít jen tak pro radost,

A až jednou přijdou si pro mě,
já budu čekat někde v domě,
půjdu s nimi rád a ochotně,
nejlíp kdyby odváděli mě potmě.

Já nechci, aby blízcí všechno věděli,
nechte jim probůh klidnou neděli,
modlit se za mě můžou ať mi dají nižší trest,
ať to zvládnu s úctou, ať zůstane mi aspoň čest.

Až pro mě přijdou si,
já vesele si budu lkát,
ptát se budou všude po vsi,
proč musel jsem všem okolo lhát.

Až mě v poutech odvedou,
blízcí se zastydí,
doufat všichni budou,
že mě už neuvidí,
a já sám přijdu k popravě,
na krku černou vázanku,
a popravčí mě asi střelí,
nejspíš přímo do spánku.

Až bude se mě ptát,
ten nebeskej soud,
vždyť mi ti dali úplně všechno,
proč jsi musel z mravů propadnout.

Až mě nebeská porota,
k peklu odsoudí,
čeká mě tvrdá robota,
a všude utrpení čpí.

Nejspíš jezdícími schody sjedu,
o několik pater níž,
škoda ty má lásko,
že nepoznal jsem tě blíž.

Vím, že tam někde jsi,
na mě pořád čekala,
kdybys však věděla všechno,
asi by ses mi vysmála.

Ty čekala na mě,
já čekal na tebe,
škoda jen, že jsem musel,
tak brzo odjet do nebe,
škoda ty má lásko,
že nepoznal jsem tě blíž,
škoda jenom moje lásko,
že ty o mě dosud nevíš...