Cesta životem

Cesta životem.
Na porodním sále nervozita stoupá,
Ta co se vydává pro lidské usilí.
Maminka trpí,tatínek doufá.
Oba těšíse,až uslyší ten výkřik vysnilí.

Domu dítě si přivezou,mají pocit radosti.
Ten pocit se u některých trochu houpá.
To když začínají rodičovské starosti.

Máma se stará,táta chodí do roboty.
Mámě nezbývá často chvíle volná.
Táta dře od rána do večera.
Od Pondělí do Soboty.

Po čtvrtém roce máma jde do práce,
dítě do školky.
Z toho mrněte už je mateřák,
Co potřebuje časteji nové bačkůrky.

Když mezi kamarády nové nastupuje,
chvíli se mu stýská,
Učitelka ho kontroluje,
Později s ostatními kamarády radostí výská.

Šestého roka 1.září dítě se raduje,když jde prvně do školy.
Tu radost mu často učitel pak zvorá,
Když chce po něm úkoly.

Čtení,Psaní,Matika to jsou jeho nové znalosti.
Škola není jen o povinostech,ale i o chvílích radosti.

Po pár letech přijde pátá třída.
Škola už je děs a nuda.

Nepříjemné je,když dítě přinese bůra.
Učitel pak je dítěti mučitel,
a učitelka šeredná zrůda.
Démon je sám ředitel.

V Devítce nastávají perné chvíle,
Dítě se rozhoduje,
kam povedou jeho pracovní míle.
V brýlích zatím růžových si určuje životní cíle.

všechny myšlenky jdou hned stranou,
zvláště když má dítě pak lásky hlavu plnou.

když se základkou nastává loučení,
otevírají se do světa dveře.
Nastává občas skučení.
-ostrou pilou prořežeš všechny keře.

Nová škola,to je teda sláva.
študák běduje''kam mi to bůh poslal''
začíná ''hájit'' svá práva.
-Člověk si většinou lehne,tak jak si ustlal.

Adolescence,to je síla.
učitel ho straší,rodič něco mektá.
Co můžeš udělat dnes,
můžeš přeci i zítra.

Co druhá škola vzdělání končí,
za dětstvím se brána zavírá.
sám před sebou tu dospělák klečí.
do práce brzy vstává.

Přijdou však časy,
kdy člověku padají růžové brýle.
někdo to ustojí,někdo spláče.
Později nabere síly na cesty a své cíle.

člověk o volnu partnerovi se věnuje,
nebo jej hledá.
Pak když léty láska zavane.
Jeden na druhého dopustit nedá.

Když partnerský vztah dospěje do jisté zralosti.
dochází i když dnes jen z řídka ke svatební radosti.

Kde létají facky pro agresi jedna za druhou.
tam květy lásky rozkvétati nikdy nebudou.

Když se lidé milují nekoukají na to,kolik mají sexappelu,
když chtějí spolu mýti slušné dítě,
musí oba přiložit ruku k dílu,
a být spolu v jedné metě.

Když potomek další se narodí,láska jde trochu stranou,
rozumné řešení má vše co se přihodí.
Ostré spory musí jít stranou.

Ani ve výchově dětí nemá snad doba hranice.
Člověk je radši,když má dítě tvář blahou.
Ničeho,ale nemá býti velice.

Dítě roste,seznamuje se s realitou krokem rychlovým.
starší lidé podivují se,
jak mladá generace pluje rychle blokem časovým.

I když od potomka na rodiče,
občas letí ''rána za ránou''.
Pro Lásku a hojivý čas,nic není zábranou.

Jak doba letí,
člověku přibývá vrásek na čele.
Práce pak občas prudí.
-už aby byla sobota a neděle.

Jak život do cíle člověka tlačí,
přichází o své některé schopnosti.
čím se člověk nikdy nenasytí jsou zkušenosti a znalosti.
(stále jich přibývá)

Někdo život svůj miluje,
někdo sám sebe stále proklíná.
Narozením se život zahajuje,
smrtí zavírá.

však každý je sám životu svému pilotem,
každý znás si letíme svoji cestu,
cestu životem.