Shon nejen vánoční

Člověk, posedlý časem,
jako by to byl zlý duch,
se prohýbá pod tíhou viny
cizí i vlastní, jež ho nutí
honit stíny
své minulosti a přítomnosti -
to hejno zlostných much -
zdánlivě šplhá výš
zároveň padá v hloub
masařky jedovatě zelené
neznají soucit s jeho únavou,
když nohy váže tíž
radostně bzučí kolem
zemřelých těl a duší
a lidský atom nevnímá
varovná znamení,
která mu sviští v uši
a končí často na rumišti žití,
kam odhodil sám sebe
jsa kořist lovce
lovec kořisti,
jež se mstí