Anotace: Nevím jak to vyjádřit,to bytí s někým tak nebezpečným...bylo to naposledy, co jsem se cítila bezpečně. (Astrid Magnussen - Bílý oleandr)
Jak já ji nenávidím,
tu křehkou krásku s tvary,
které já jen těžko získám.
Jak závidím,
že k ní ruce vztahuješ v prosbě o požehnání,
a hrdlo ke kterému tiskneš rty,
je její.
Chtěla bych ti způsobit
stejnou bolest co mě svírá,
když přicházíš.
A já to vím, vím že jdeš od ní!
Klíče škrábou o zámek jak nehty o víko mojí rakve.
Cvak.
Cvak.
Cvak.