druhý dopis Tobě

Miluji samotu, je hluboká nekonečná bez hranic
je to dáma velkého srdce
má v sobě všechnu moudrost světa
zkušenost Alchymisty s nalezeným pokladem
lásku Malého prince ke své růži….

Proč ji tak miluji?
Léčí, když nechceš se dál ptát, protože víš, že odpovědi bys více neunesl
Chrání, když už nemůžeš jim víc odpovědí dát, tak nikdy neztratíš ani kousek sebe
Živí, to když s ní kráčíš světem a vedeš dlouhé rozhovory sám sobě
Pečuje, když tvé otázky píchají a ona ti vloží do rukou moc je zakulatit
Ubližuje, když po někom toužíš a ona je ti neodbytnou přítelkyní

Všude je, v prázdném hrníčku od kávy, v těkavých světýlkách vánočního stromku,
kouká z první stránky tvé oblíbené knihy……………..

Miluji a nenávidím svoji samotu, je hluboká nekonečná bez hranic