Dvoupatrové sny

Zplodit syna, postavit dům, zasadit strom
a pak ti do něj zničeho nic udeří hrom
od muže se spousta věcí čeká
a když ji žádá o ruku, tak si kleká

Stavíš si své dvoupatrové sny
nevnímáš, že základy jsou trochu rozbitý
čas mezitím běží horem pádem
a láska dávno utekla ti zadem

Na dětské sny jsi už zapomněl
dětem lžeš o tom, jaký jsi vlastně měl
nevěříš na dobrý konce a pohádky
kvůli volnu v práci se nejvíc těšíš na svátky

Na dobrou noc jen letmý polibek a spát
mezi dveřmi jen tak prohodíš: „To víš, že mám tě rád.”
Výročí si do kalendáře musíš psát
s dětmi už tě nebaví si hrát

Stavěl sis své sny, ale ty jsou dávno pryč
od třinácté komnaty jsi ztratil klíč
už není žádné romantické milování
všechno přeruší brzké vstávání

Je to ale let, za které proměnil se svět
co nyní pochopit ti trvá, tos dřív věděl hned
objeví se první šedivý vlas
a ty víš, že stárneš pořád a zas

Je to ale roků co stavěl sny
jako bys byl celý život opitý
probouzíš se z těžké kocoviny
po žalu a vzteku je tu pocit viny

Asi mi protek život mezi prsty
nemám syna, nemám dům, nemám ani strom
život píše mojí knize poslední listy
je ze mě jenom ušpiněný agronom

Co mám
komu dám
co jsem znal
život bral
jenom svět
půjde klidně dál