Kavka

Tajemný černý opeřenec,
vznáší se oblohou,
kde volné myšlenky
od zloby mu pomohou.
Pod ním milé a hodné děvy,
on nevšímá si jich.
Z vysoka na ně kálí.
Ony bojí se učinit nevinný hřích.

A těm záletným a zlým,
těm zobe z ruk
jejich vlastní jed,
co dostane ho do obrovských muk.
Ten jejich hrozný jed
rve mu srdce i duši,
až opět bude sám
při letu pustou bushí.

Zas osud na vrata mu buší,
asi ten hajzl něco tuší,
když při volném letu kavku ruší
střelba z vražedných kuší.
A když na rady dá a slétne na zem,
tu posměchem ho bijí rázem.
Vyženou ho s hnusným vzkazem,
že pro ostatní je jen blázen.