Smrtihlav

Uléhám pomalu,
na černý satén
a v jednom okamžiku,
cítím se ztracen.

Obloha temná
a hvězdy zářící,
snad se mi nezdá
polibek smrtící.

A s prvním paprskem
dech můj se krátí,
a s novým dnem
uz se nenavrátí.

A jenom ptáci
vítají nový den,
provází
navždy utichlý sen.

Život je světluška,
co chvilku září,
najednou pohasne,
už nepřekáží.

Tak tedy S Bohem
můj milý příteli,
slova jsou němá,
už dál nic nesdělí.