Úřad

Už zase jedu do práce,
kde zimou zebou mě ruce.
V kuchyňce se potkáváme,
na zimu zas nadáváme.
Dáme vařit vodičku,
pak zalejem si kávičku.
Koukám z okna smutně ven,
v tom magistr zdraví:„dobrý den."

A ježiš, už jsme tady zase,
zima je tu jako prase.
Markétka však pokojně,
pospíchá už k Martině
a šeptá jí do ouška:
„přišel email od Češka?"
Telefon už zase zvoní
Markétka se chudák honí.
Ach těch spisů, skončit, spočítat,
nemá cenu naříkat.

Nám to ale nevadí,
vždy nám někdo poradí.
Jen od Denis se dovim,
se sladkým pohledem "to nevim".
I když to tu hrozné je,
pořád se tu smějeme.
Míša hubu nezavře,
lvice se v ní nezapře.
Martinka zas pilná je,
všechno zvládne jedna dvě.
Linda počítá si dépéháčko,
v poledne si dává cíčko.
No a já jsem rebel, co zlobí,
že alzheimra mám, to je blbý.
Ale holky jsou mí zlatíčka,
už lesknou se mi očička,
když vím......,
že je brzy opustím.