Insomnia II

Jsem sám ve svém pokoji
Slepý jsem a nevidím
Cítím dotyky a zvuky šlépějí
V mysli své se asi rozskočím

Bez oken sem nejde teplo
Neodvanou pachy ven
Těžko říci, zda sem jde světlo
Zda bdění je to, nebo sen

V chladné cele pranic není
Pouze vítr, déšť a prach
Dech neodvrátí zadušení
V posteli jako na marách

Ač dýchám, vzduch necítím
Ač slyším, nejde ke mně žádný zvuk
Nechci zůstat, avšak útěk nezamýšlím
Chci pouze konec těchto muk

Vousy mi řídnou a vlasy téměř padají
Zuby i nehty již vzal čas
Myslím, jen na ruce, jež se kolem míhají
A ústa volající: „Nespi! Ráno je tu zas!“