bylo to tichý
bylo to tichý
nejmenovala se
a les byl nemocnej z ní
z něho přišla
tváře olízaný jazykama
s očima lednový oranice
vlci se báli
voněla zvednutou sukní
jako vlhký dno jezera
podpatky naboso
stoupala k mýmu bytu
žebrama schodišť
bylo to tichý
měl sem ji nejvíc
když sousedovic
zvonek řval smíchy
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
hmmmmm, :)*
11.03.2016 08:22:43 | Ragnell
Františku, kvůli téhle básni jsem musela! :) Ta báseň je úžasná. Ohromně se mi líbí to napětí, který přenášíš "z lesa" do "bytu", to napětí mezi něčím mytickým a všedním je perfektní. Jestli je tohle tvůj způsob interpretace Blatného (Terrestris?), tak smekám klobouk a hluboce se ukláním a jsem velmi ohromena!
11.02.2016 17:35:10 | tall&curly
No ahoj!! :)
Děkuju...
Blatný v tom má trochu prsty, bez něj by to nevzešlo na svět, takže děkuju i za ten tip na něj...
Se tu usmívám.
11.02.2016 17:44:05 | vrbák
Neuchopitelná... Nedokážu říct, jakej z ní mám pocit... Jenom vím, že je ta báseň skvělá...
10.02.2016 18:59:42 | Elisa K.