Cenzura

Já ctěná, tvrdohlavá,
jak mohu žít ve světě,
kde nikdo se neplete,
aniž slyší cizí slova?

Vlastní názor a zrak,
oči co vidí skrz cenzury
tam, kde tužeb je vrak,
tam, kde spí ztracené mrtvoly.

Ovlivněna iluzí,
iluzí nekonečného,
taktéž jako ti druzí
sním sen světa báječného.

Na světě žijí
jen dobří a zlí,
peklo a nebe,
ale co země, co země?

Mezi peklem a nebem
je ještě druh člověka.
Člověk co v dobrém
hříchu se potlouká.

Člověk co pravdu zná,
ó běda těm neznalým,
sebe za chytrého má
a ostatní ošálí.

Vykládá o zemích
s rajskými poklady,
kde láska je upřímná
a o zlu jen balady.

Naději rozdává,
lže však vědomě.
Je potom zlý
či nevinné nemluvně?

Co jsem se naplakala
z lidské hlouposti,
tobě však národe,
hodlám ti odpustit.