Tajemství duše

Já znám tu sílu, když pomůžeš lidem,

tak chyť se mě pevně, to zvládneme s klidem.

Nebraň svým pocitům nedrž ten pláč,

vždyť zazdít své city, umí jen hráč.

Zahoď tu nenávist, zahoď tu zlobu,

to lidi dostává, pouze do hrobu.

Na světě s úsměvem, všechno jde líp,

o tom tě přesvědčím, to je můj slib.

Když druhý se na tobě, vztek vylít snaží,

dám ti radu polkni to a nebuď hned v ráži.

Však ten pocit dobře znáš, když připadáš si sama,

na vše kolem jen vztek máš a házíš urážkama.

Přiznej že každý z nás v sobě něco dusí,

poté toho lituje co vyletí mu z pusy.

Tak poradím ti jeden lék, snad jiný nad to není.

jen upřímný úsměv dát a lehké pohlazení.

Až pochopíš pak uvěříš o čem tu zpívám,

jakýma pak očima, na ten svět se dívám.

Sic ve světě převládá přetvářka a zloba,

nebudu ti nyní lhát, taková je doba.

Věř že každý v sobě ještě má špetku lásky, dobra.

A soucitným pohlazením rozpustíš i obra.

Každý musí lásku znát aby ji moh dát.

přitom se však v životě, jen stačí pousmát.