Hadimrška

V mé mysli,
kde v stáří jsem krásná,
pěstuji kaktusy,
krmím vzteklé holuby,
mě nenapadá,
že jsem někdy byla mladá.

Páč život je krátký,
já honila se za myšlenkou,
že někdy budu tou osobou,
jež chtěla jsem vždy být.

Co na tom,
že nabývám ženských tvarů,
že nedržím se vždy dobrých mravů
a flákám času vzácného.
Doufám, že je to klam.

A v mé mysli,
kde se dějí věci,
které se vlastně nestávájí,
tam já přežívám,
ve své vlastní společnosti.

Jak já bych si přála,
konečně chápat zákonitosti světa,
než je však poznám,
budu dávno pod kytkama.

Aspoň si to zkusila,
masa lidí to neumí,
udělalas vše co jsi mohla,
dalas jméno systému,
smrt je sympaťačka a
pozve tě na zmrzlinu.

Protože já,
budu obrázkem kázně,
pro všechny hříšné,
vzdáleně tady a teď.

Vtipné myslet si,
že někdy zemřu doopravdy !


Sakra ano,
Jsem přesně ten člověk, kterým chci být.