Pozdravujte Mártyho

Pozdravujte Mártyho.

Vzpomínky jako stopy
v tajícím sněhu
a měsíc v úplňku
nesu v batohu do jeskyně
nad údolím
kde se páří cukr se solí
občas lák z okurek
ukápne do koberce…

Jeskyně
království samoty
v němž se nemusím usmívat
jako pitomeček

zde se mohu mračit
a říkat sprostá slova
ale také ta nejjemnější

zde není podstatné
že mi nikdo neuvěří

zde mohu poslouchat
život nebo smrt
nádech vítání
výdech loučení…

Vzpomínky jako stopy
v tajícím sněhu
vzpomínky na Mártyho
kterého už nepoznávám
jestli ho někdo znáte
dejte mu vědět…

Rád bych mu řekl
že už jsem dlouho neviděl
neproniknutelně čistou tmu
jako v mládí
když jsme spali uprostřed lesa
pod širým nebem
že tu čistou tmu potřebuji
jen tak mohu dojít ke světlu
až mě přesáhne
a dohlédnu skrz věci
které lze jen nahmatat
podoben ochrnutému
co v posteli sleduje na stropě
své vlastní kroky
po neznámé cestě
k důvěrně blízkému cíli.