Na cestě z...

Na cestě z…

Na cestě z hřbitova míjím dětský kočár
zvuk chrastítka jsem nechal za sebou
chrastítkem to začíná a také končí
když se člověk nebo to co z něho zbylo
převaluje urnou při spočinutí v hrobě
a ti co ještě vydávají teplotu třicet šest stupňů
v kleče na studené zemi zavírají plastovou bednu
jako balík k odeslání na dalekou cestu
jejíž konec nedohlédnou…

Asi bych měl jít dál
ale kam…

Jsem unaven
z každodenního zjištění
že neumíme víc
než úspěch jednoho
proměnit v tragédii druhého
může ten první říci (?)
že je šťastný
když se ten druhý
dnes dá tak lehce škrtnout…

Přišla ke mně do kanceláře
bezbranná
řekla
že ho má ráda
sice se dostal krátce po svatbě
do exekuce
zablokovali jí účet
prodala pračku
aby měla na jídlo
pere prádlo ve studené vodě
i rodiče nad ní lámou hůl
a přesto všechno ho má ráda.

Asi bych se nad tím měl povznést
být profesionál
co jich dnes běhá po téhle zemi
každý nabízí ten nejlepší produkt
za zaručeně nejnižší cenu…

Uvědomit si
za jakých podmínek byl mnohdy vyroben
je podobné představě exekuce zvířete
které si často dopřávám se zelím a knedlíkem.


Někdy je asi lepší nemyslet
zapomenout na všechno
pustit si Chopina
zbarvit sklenici oblíbeným vínem
a hledat se svou ženou společná slovíčka
pokud jsou ještě nějaká
po dvaceti letech manželství

v pozítří má starší dcera maturitní ples
pak Praha
Karlova univerzita
a pak
možná letadlo
a možná s Bohem
vnoučata na videochatu…

Klavír dohrál
jdu spát…