Lidské Podsvětí

A tam,
kde já snům podléhám,
chlastu se oddávám,
tam vše žije,
děvy za pakatel,
je to lepší než Narnie !

Pojď se mnou na to místo,
zapomeňme na krutou realitu,
na vzduchu je mlhavo,
ubalím si brko.
Světla vražedně bodají,
postavy kolem tancují,
stíny utíkají
a hudba bije do uší.

Dřevo praská,
chodbou se nese sten za stenem,
hospodský nevěřícně praští korbelem.
Za ty prachy mu to stálo,
však je zde místo,
které se rovná nebesům.

S prvním Sluncem přijde mor.
Bílý jezdec rozesel zkázu,
těla se topí v závalu zvratků.
Cyklus se bude opakovat,
páč život nikdy nebyl hezký,
ztrápené duše hledajíc klid věčný,
utrácet celou výplatu
u poslintaných barů.

Sám ani Bůh neví,
kdy tohle někdy končí,
to věčné mrzačení
a znesvěcování bílých lilií.

Dám ještě jedno a pak půjdu,
chytím můzu,
padám do hlubokého spánku...