ve dveřích skříplá výčitka
ani ven ani dovnitř
nezavane zdání úlevy
po schodech dušou
stíny
za poskakujícím svědomím
u hlavního vchodu
do baráku
dřepí ve zkamenělym
údivu
Amor fatí...
Vidím to už ani ne jako obraz, ale rovnou jako živý surrealistický film :-D ST
18.03.2016 21:34:02 | Amonasr
ale Pepo, vždyť víš-někdy fakticky žijeme v surreal. filmu..díky..:-D*
18.03.2016 21:39:02 | Frr
;-)) Možná víc, Jiří, než jsme si často ochotni připustit :-DD
18.03.2016 21:40:42 | Amonasr
je to škoda, asi by nás život někdy víc bavil, ale surrealizmus se svými
neustálými "paranoidně-kritickými" sklony se taky přejí..jen zarytí skalní surrealisti to nevědí..myslím však, že příliš časté opakování,
není vždy matkou moudrosti..:-D*
18.03.2016 21:49:27 | Frr
Ano, všechno se někdy přejí - mám taky rád pestrou duchovní stravu ;-))
19.03.2016 14:01:18 | Amonasr