Nabídka čehosi

Paráda. Skvost.
Sedím v kavárně. Nejsem sama.
Poslouchám. Snad jsem i tiše.
Přemýšlím.

Obličej v mlhavém obláčku na mě hledí.
Asi bych se měla usmát.
Přisedne si. Prý má pro mě dáreček ve formě kontaktu.
Usměju se.
Vytahuju vizitku bez mého jména.

Vizitka leží na stole.

Ticho.

Účtuju dva tisíce na hodinu. A bez legrace.

Bez jediného pohledu na vizitku obličej mizí v dáli.

Je klid.

Ach, jak já to focení mám ráda...