Pokoje každého z nás

Sedím s plastovým kelímkem v ruce
Chrastí v něm peníze
Kov a pot
A přemýšlím
jak mě asi ostatní vnímají
Kašlou na mě
A nebo ne

Možná můj smích
A vtipy
Jim říkají že to se mnou není marné
Že jsem veselá
Ale nakonec stejně půjdu domů
Přivítá mě chladný pozdrav
Asi ani ne tak chladný
Jako nezaujatý

Tak půjdu do svého světa
A budu hledat zájem
Všichni zavřeme dveře
Je nám jedno
Co se děje jinde
Máme svůj svět
A to stačí

Ty máš práci
Ty hry
Ty filmy
A já dveře zabouchnu
A zamknu

Nezbývá nic než hledat
A když nenajdu
Zase zavřu
Ukážu svůj svět tobě
I tobě
Až nakonec nebudu mít nic
Jen prázdný pokoj
S lepenkovou krabicí plnou kelímků