Miluji tě pro tři

Miluji tě.

Však já vím.
Proč to vlastně říkáš?
Dvě slova. Osm písmen. Nač si na tom zakládat?

Vstávám z postele. Okenní rám mě vítá.
Jako nikdo.
Miluji tě, říkáš.
Čekám. Čekám až dorazí. Vždycky tu je.
Od ní to přece taky slýcháš.

Vzadu se usmívá květináč. Červený.
Ten mám ráda. Nemluví.

Bereš si bundu a odcházíš.
Ne.
Teď si bereš bundu a odcházíš.
Zavírám okno.

(Ne)odcházím.

Miluji tě.

Už tu dávno nejsi.