Žena míní, ......

Byla žena, chtěla děcko, ale ouhle, nepomohly žádné koule.
Byla v lázních, ojel jí tam básník, dřevorubec, myslivec na loučce,
mezi kvítím, všechno marné, zase Nic.

Byla ve fitku, cvičila, zdravě jedla, ve sprše se s trenérem spářila,
vzdychala, křičela, vraž ho do mě ať je po mě,
za hřmotu v dááálce činek třískajících, všechno marné, zase Nic.

Dala sobě inzerát, scháním muže vášnivého, inteligentního, sportovního typu, zajištěného, charizmatického, laskavého, veselého, statečného, šaramantního, a ejhle byla jich tu celááá garda,
už žááádná kamarádky rada.

A tak ojeli jí všichni, a byli velmi pilní,
vždyť nescháněla muže Pravdomluvného,
a tak šup kocoura do trouby,
jednou v lesíku, tudle zase na terase, onde zas v seníku, v čekárně,
v letadle na wécé, na pévécé, v autě, na žíněnce,
na lóóóži s nebesy, zase Nic, snad už se i pověsí.

Nepověsila se, dostala již rozum,
pochopila,
člověk míní, Pán Bůh mění.