Osud píše pohádku nekonečnou

Osud píše pohádku nekonečnou,
a my jsme tamní herci.
I přes svobodnou vůli naši,
nepustí nás ze své cesty.

Potkám lidi,
dnes nebo zítra,
z nichž se stanou známí.
Svými myšlenkami přivolám jich.

Holka líbíš se mi a denně na tebe myslím.
Vím, že se jednou potkáme,
slovo prohodíme.
Osud mi ukáže,
jestli k sobě patříme.

Mí přátelé,
náhoda mě mezi vás dostala.
Jestli k vám zapadnu,
netuším.
Že mezi vámi mám něco dokázat,
to bezpečně vím.
A spolehněte se,
já to splním.

Napsal jsem seznam,
co bych si přál.
Osude, nyní tě žádám.

Obzor máš větší,
než každý z nás,
budoucnost ovlivňuješ víc,
než se zdá.

Stůj při mně a veď mě dál.
Mysli na mé přátelé,
ať je jednou všechny potkám.

Moji lásku ochraňuj,
za to všechno amen se pomodlím.