Jedna láska a dva lidé

Čekala na domluvené schůzce
Když se viděli bylo jasné že tam něco vznikne
Když se jejich cesty spojili
Bylo jasné že k sobě patřili
Tolik dnů co spolu strávili

Nocí co spolu promrzli
Jejich těla je zahřáli
Vznikla láska co k tomu patří
Užívali si bylo jim tak krásně
oba dva potají o tom psali básně

Bohužel jen jeden znich o lásce
Ten druhý o drogové nadsázce
Oba tak moc milovali bohužel ne oba sebe
Jeden v euforii druhý v drogové závislosti
Sklamal sám sebe


Když doba temna mezi ně přišla
Jejich cesta se rozdělila jak o sloup světla
V jednom z nich i po tolika letech
To světlo hřeje a doufá stále
Ruku na srdce ten klíč tam chybí pořád
snad jednou snim přijdeš a budem už spolu pořád