jsou věci, které nenapíšu

Jsou věci, které nenapíšu, tisíckrát chtěla bych

jezdit ti po líci a třpytky v tvých očích odeznít do prostoru

nakreslit kometu z tvého hlasu a potom tisíckrát štastně se smát..

Jsou věci, které nedokážu. zajet ti prsty pod kůži

tak strašně chtěla bych umět se dostat do řečiště touh

a splynout s tím vším, co nikdy nebude mé.

Jsou věci, které nenakreslím. chtěla bych odhrnout 

realitu stranou, jako druhý nános barvy, z dob renesance,

a pohledět na to, co rodí se teprve poprvé

surové, krvavé, moudré.

Jsou věci, které nevyslovím, malé jiskřičky před očima,

zmizí dřív, než se zahledíš do jejich šalby,

jsou lidi a lidé. Jsou náčrty a malby,

a tebe si dnes maluju indigovou tuží do své čáry života,

abys žil tak dlouho, než poslední lidé zapomenou,

kde je nahoře a dole, kde je světlo a stín,

jsou věci, které prostě jenom jako šelest odezním...