Roztroušená

Ráno od sebe odtrhnu slepená víčka očí
Urovnám si orgány na správná místa
Nasadím smějící se masku
Jeden výraz stačí

Večer usadím se do křesla
A kouřem z dýmky maluji obrazy
Jako by mlha se snesla
Na sklenku koňaku

Ráno trpím jako polapená šelma
Jako básník nemající Musu
Jako filosof
Jenž hlavu nemá

S večerem ulehám
Svlékám přestrojení tak jako had kůži
Musu dávno nehledám
Utrhnula nad večerem poslední růži