Fatos II.

Za každým mým přehybem kůže
schovaná je trocha stesku,
nevím kdo za to doopravdy může,
však s postupem let pozbyl život lesku.

Jsem Nero a zapálím si vlastní Řím,
potrpím si na okázalých životních pádech,
o svých slabostech moc dobře vím,
a životem proplouvám na jeden nádech.

Krátké uklouznutí na úzké stezce,
a v žilách krev s vinným střikem,
nikdy jsem neměl duši horolezce,
tak ticho proplétám děsivým křikem.
----------------------------------------
Každá vráska podobná je ženě,
tak jako jizvy na srdeční stěně.