Když venku prší a černají mraky
řeka se korytem temně valí a burácí.
Když zvedá se vítr a přitom taky
zahřmí až odlétnou ptáci.
To dá se snést!
Naděje zůstává jen když ji neztrácíš
cíl musíš mít, pro někoho žít.
Když v dobách nejtěžších lásku máš
milovat můžeš a na krásu se těšit.
S tím dá se to snést.
Když ale mraky jsou v očích
a hromy v ústech,
když nejsi se mnou na to vše hnusné.
To nedá se snést.
Pak blesk stane se požárem
a ten hrom nad ránem, stane se výbuchem.
Kapek pár spadne-li do našeho údolí
je tady potopa.
Zbyde jen bahno ...
......tupá prázdnota.