Proud z rozervaných skal,
po kamenech se plazí,
odnáší, co sis přál,
stokrát tě k zemi srazí,
ale dál třeba jít,
jak proud vod život plyne,
jen víru v srdci mít,
přijdou i chvilky jiné,
kdy srdce okřeje
opět nadějí novou,
člověk se usměje,
oblohou pomněnkovou
slunce se kutálí
a pocit štěstí hřeje,
uplynul do dáli
ten pocit beznaděje,
co nedávno tu byl,
a ukrutně tě svíral,
jsi tu přec, abys žil,
ne abys žalem zmíral!