Pocity

bývají nálady dělší než věčné
duše se zmáčí... pak ve vánku osychá
lascivně hladí to dívání do ticha
pravda spí ve lži a kolmá je k tečně

zčernalá kronika na černém pozadí
na šňůře vyprané špinavé splíny
přejdeme k tortuře... klid v soudní síni!
proniká bolest... tak na to se posadím

pohřbívat do hlíny ego se nesmí
čeho se bojí strach víc než sám sebe?
není to nakonec prachsprostá show?

kdo za tím stojí... snad Bůh?

nebo vesmír?

tak jako všichni i on býval rebel

tak jako všichni... i pocity lžou