Znova skrz ty samé listy

Přichází večer,
končí všechny záruky,
zas se ti ta kniha,
dostala do ruky.
A čas se zastavuje...

Kolem je ticho,
jen venku šustí listí,
jako by i vítr,
chtěl si s tebou čísti.
Tak vplouvá do tvé sluje...

Zase stejná moudra,
zase stejná slova,
přesto mezi řádky,
stále vidíš nová.
Na listu leží založený čtyřlístek...

Na chvilku si přeješ být
více pověrčivý
na chvilku si přeješ jen
věřit v jeho divy.
Tak zvažuješ to ze všech možných hledisek...

Pak svazek zavíráš.
Otevřeš jej zase za pár let
až poznáš zas
trochu jinak tento svět.

Až poznáš mnoho dalších jmen.
Až kratším bude ti každý den.
Až vděčný budeš za každý sen.
Až vrátit zpět se budeš chtíti jen...

Teď je však krásně.
Tak proč nejít ven?