Riegrovy sady
prší
stojím tu zkamenělá
krásou nebe
oněmělá
Jako by každý blesk
protínal
můj stesk
a vnikal do mých žil
Nekonečnost chvil
Neuchopitelný okamžik
Stojím v bouři
jako fanatik
Nad hradem vznáší se
deštný opar
a všechny slzy přijdou na zmar
Běžím strání
dolů k hlaváku
pod pocity návalu
pod rozbouřeným nebem
V hlavě mám jen tebe
Jako by obloha
byla zlostným výjevem mých pocitů
Stojím v bouři sama
Bez citu
Tak tomu konci nevěřím....ty a bez citu????.....ne ne ...
09.08.2017 09:06:31 | Mácha
ST...a přeci tolik poCITŮ :-);-)
01.08.2016 10:11:58 | Malá mořská víla
Jsi se u mě začetla koukám :)
01.08.2016 11:28:45 | Lioness
Jj, vždyť je o čem koukám :-)
01.08.2016 11:51:23 | Malá mořská víla
Stojíš v bouři s bouří všechno v tobě bouří jsi
sama a máš i srp...prší... :)
29.06.2016 13:57:26 | Philogyny1
Nějak jsem teď na Literu dlouho nic nečetla, určitě jsem ráda že jsi napsala :) ano, bylo to skutečně tak. Stála jsme v bouři, všechno bouřilo.. Asi jsem tak souhlasila s tím co jsi napsala že jsem na to neměla co říct. Což je neobvyklé :D
15.07.2016 21:20:15 | Lioness