Šedý stíny

Už je to tady, zase mě pohltily
ty šedý stíny se po sté už vrátily
vždycky mě obejmou a pustit nechtějí
já jsem na dně a oni se nasmějí

Přijdou někdy naprosto nečekaně
hlavně nechtěně totálně nezvaně
vypijou mi všechny moje flašky rumu
a utratí z mé šrajtofle dost velkou sumu

Mají oplzlé narážky a sprosté vtipy
někdy až tak blbé, že se mi nedovtípí
co básník chtěl tím vlastně říct
možná jen to, že všechno má svůj rub a všechno taky líc

Jejich společnost je jediná co přijde
řeknou: „Tak se měj a snad to někdy zase někdy vyjde”
jsou to jen stíny a já přesto vím
že těmhle chlápkům nikdy neporozumím

Vždy když přijdou začnu s nimi pít
donutí mě mozek si úplně vylít
s nimi se třesu a bez nich ještě víc
všechno má holt rub a všechno taky líc

Pak zmizí a dlouho po nich nic
objeví se za týden nebo taky za měsíc
když jsi nejvíc šťastný, když nejvíc žít se chce
přijde jeden ze stínů a všechny chutě sebere

Stíny nikdy majitele neopustí
jsou dost vysocí a duševně tlustí
z tvého smutku a tvých slz jsou stíny živi
a čím jsi ty churavější tím oni jsou víc živí

Je jen jedna možnost, jak se stínů zbavit
já ji dobře znám, vím jak je oslabit
vím jak je zabít, jak připravit je o štěstí
už je slyším na schodech, už si cestu klestí

Šedý stíny vstoupí a tu náhle zblednou
ona najednou hrůzou se zvednou
stoupají výš až se rozplynou
nebylo moc možností - zvolil jsem tu jedinou

A krev zvolna pomalu ven si razí cestu
nejprve ze dveří domu pak pomalu k městu
další stín co stoupá k nebi jež se stmívá
oči jemně zavřené, vypadá, že jen odpočívá