Na vrcholku blaženosti
svírám se
v nekontrolovatelném kašli
Všichni ztracenci
na mě hledí
hladovýma
prázdnýma očima
Nad hlavou se z mlhy noří
blikající světla
popelník je plný
gramofon dohrál
deska praská
A já
ještě víc cítím
jak mě každý další potah
připravuje
o důkaz toho
že jsem člověkem