Anotace: Když tak sledujete štangasty...
Ticho ruší jen švitoření v rohu sedícího páru,
sem tam cinknutí příboru či skleniček v baru.
Romantickou atmosféru pak dotváří televize,
ve zprávách mluví o dalším atentátu, tentokrát v Nice.
Nohy bolí, už tisíc mil v nich mám,
hospoda může být plná, ale stejně cítím se sám.
Podpatky klapnou, to budou pražáci,
za zády se nám směji, prej jsme vidláci.
Toť příjmné ovzduší jednoho zaplivaného pajzlu,
kde se den so den nic neměnní a všichni už jsme v h....u.
Chlastat a žrát, jediná zábava,
co jiného však nám vidlákům zůstává?
možná tohle pramení, že vidláci svět nezmění :-)?
17.07.2016 09:06:51 | Fany
Ne tak to není,
že vidláci svět nezmění,
jde spíš o způsob myšlení,
o to pomyslné kamenní,
jež mají u nohou
A s ním nic nezmohou,
aspoň si to myslí
a problémy si syslí.
Aspoň mají o čem u piva diskutovat
A mohou se o politice dohadovat.
Jdou do hrobu s každou ublížeností a problémem,
farář může říct: "Byl čestný, ale těžký život měl."
Jídlo a pití pak je jediné potěšení,
nikdo už svět nechce měnit.
Ačkoli to totiž nepřiznají,
tak to chcou, a tak to mají.
17.07.2016 18:49:21 | Klára Němcová
A já se přidávám, takové vidláky já znám
co jen tak v hospodě sedí a mudrují
na dnešní svět si jen přes pivo stěžují
18.07.2016 11:21:30 | JSJ
Tihle nezměnní ani židli či značku piva,
natož svět, či alespoň barvu domovního zdiva
18.07.2016 12:45:41 | Klára Němcová