Jednou smrtka zazvoní

Až jednou smrtka zazvoní
otevřu jí a pozvu dál.
„Dáte si čaj nebo kafe?"
Pročpak bych se smrti bál?

Něco spolu vypijem
možná dáme po půlce
povíme si jak žijeme
nad osudem zapláčem

„Vždyť já jsem vlastně taky
malá, naivní chudinka
lidem beru životy
zabíjím i miminka

Duše mrtvých vedu
většinou spíš do pekla
dětem matky, otce beru
vždyť jsem vlastně hodně zlá."

A tak smrtka u mě sedí
původně mi přišla život vzít
teď však jenom pláče
a já tiše pláču s ní

Říkal jsem si, kurva mám
tak strašně těžký osud
že je na tom někdo stejně
netušil jsem dosud

„A víte co? Já na to seru
tohle je práce na hovno
práci v pekle ihned beru
budu trestat zločince."

A hodila kosu
rychle někam do rohu
jenže...kdo mě teď odvede
z toho mého brlohu?

To je dneska blbý svět
ani na smrtku není spoleh
nervózně si koušu ret
tenhle konec na mě doleh

Co teď ovšem budu dělat
kdy zas zvonek zazvoní
nezbývá než prostě čekat
až pach síry zavoní